5 věcí, které rozhodují o pohodě psa na túře

Jak v lese držet směr, když není vidět na kr

Praktický postup: vezměte mapu, změřte vzdálenost, spočítejte převýšení, použijte pravidlo o hodině na 4 kilometry a 300 metrech stoupání, upravte podle terénu a tempa skupiny, přidejte rezervu. Výsledný čas berte jako orientační. Skutečnost se vždycky trochu liší. Kdo plánuje s rezervou, ten se vrací v pořádku a s dobrým pocitem. Kdo spoléhá na optimistické odhady, ten končí ve tmě a ve stresu.

Pes toho na túře unese víc, než si většina lidí myslí. Problém nebývá vzdálenost, In the event you loved this article and you would love to receive more information with regards to http://Ossenberg.ch/index.php?title=co_se_stane,_Když_vyrazíte_na_noční_túru_bez_Kondice_na_svítání please visit our internet site. ale výbava a načasování. Než vyrazíte, projděte si, co skutečně potřebujete, a co naopak jen zbytečně zatíží batoh.

Obuv řešte vážně. Cesty jsou místy kamenité, jinde kluzké po dešti, a turistické sandály tu končí na první mokré skále. Vezměte si pevné boty, dost vody a něco k jídlu. Občerstvení u brány je drahé a v hlavní sezóně plné. Voda se na trase doplňuje obtížně, studánky nejsou spolehlivé. Zkontrolujte si předem otevírací dobu placených úseků, mimo sezónu se mění a některé úseky bývají zavřené kvůli opravám.

Když boty odložíte na delší dobu, rekonstrukce bytu vyčistěte je, naimpregnujte, vyplňte papírem a uložte do látkového pytle na suchém místě. Pokud dodržíte tyto kroky, vydrží vám podrážka i svršek výrazně déle a vy se vyhnete zbytečnému nákupu nových. Údržba zabere pár minut po každém výletu, ale ušetří vám tisíce kroků v terénu i peněz za obnovu.

Většina turistických bot neumírá na opotřebení podrážky, ale na zanedbanou údržbu. Bláto zaschlé v záhybech svršku funguje jako brusný papír – při každém kroku se třením dostává hlouběji do materiálu a postupně ho rozřezává. Stejně tak sůl z posypových cest rozleptává kůži i lepidla. Pokud boty po každém výletu jen hodíte do botníku, zaděláváte si na výměnu po dvou sezónách místo po deseti.

Jak rozeznat hřeben, údolí a sedlo Tvar čar rozhoduje o tom, kudy povede cesta. Vrstevnice, které se stáčejí do tvaru písmene V nebo U a hrot míří do kopce, označují údolí nebo žleb. Voda teče dnem tohoto V. Pokud hrot V míří z kopce, jde o hřeben nebo hranu. Sedlo poznáte podle dvou protilehlých skupin vrstevnic, mezi nimiž je relativně prázdné místo – v terénu je to nejnižší bod na hřebeni mezi dvěma vrcholy. Právě sedla bývají nejlepšími místy rady pro rekonstrukci přechod hřebene, protože nabízejí nejmenší převýšení.

Typická chyba začátečníků je ignorovat vrstevnice při plánování zkratky. Přímá čára na mapě může znamenat 200 metrů převýšení navíc, což je při plném batohu půl hodiny tvrdé práce. Další častá chyba je záměna vrstevnice s jinou linií – turistickou značkou, hranicí lesa nebo cestou. Vrstevnice jsou vždy tenké, plynulé a nikdy se nekříží. Pokud se čáry kříží, jde o chybu v mapě nebo o něco jiného, než si myslíte.

Vrstevnice také pomáhají odhadnout, zda je svah bezpečný. Příliš husté čáry na travnatém svahu znamenají riziko uklouznutí, v zimě pak lavinový svah. Naopak řídké vrstevnice v kombinaci s kamenitým podkladem bývají schůdné i bez značky. Nikdy ale nepodceňujte orientaci v terénu, kde se vrstevnice rozpadají do nečitelných shluků. V takovém případě je lepší se vrátit k poslednímu jasnému bodu a postupovat opatrněji. Mapu čtěte společně s terénem, ne jen u stolu.

Vrstevnice na turistické mapě nejsou jen dekorace. Každá čára spojuje místa se stejnou nadmořskou osvětlení v obývákuýškou a mezi dvěma sousedními vrstevnicemi je vždy stejný výškový rozdíl. Ten najdete v legendě nebo v záhlaví mapy – bývá to 5, 10 nebo 20 metrů. První věc, kterou musíte udělat, je tento interval najít a zapamatovat si ho. Bez něj jsou čáry jen změtí křivek. Zároveň si všimněte, zda jsou některé vrstevnice silnější – obvykle každá pátá – a zda je u nich uvedena nadmořská výška. Právě od těchto popsaných čar se počítá výška všech ostatních.

Impregnace není jednorázová záležitost Impregnaci lidé dělají jednou za rok a diví se, že boty promoknou. Přitom stačí obnovovat ji podle četnosti nošení – u kůže klidně každý měsíc, u textilu po několika výpravách. Nanášejte ji na čisté a suché boty, tenkou vrstvou, a nechte pořádně vsáknout. U kůže používejte vosk nebo krém, u textilu a membrán sprej určený pro daný materiál. Nikdy neimpregnujte mokré boty, látka se nevsákne a vytvoří jen lepivý film, který chytá prach.

Při čtení vrstevnic vždy postupujte od známého bodu. Najděte si na trase výrazný vrchol, rozcestí nebo most s uvedenou výškou a od něj počítejte, kolik vrstevnic překonáte. Zjistíte tak nejen celkové převýšení, ale i to, kde vás čeká nejprudší část. Na okraji mapy bývá uvedeno, zda jde o vrstevnice po pěti nebo deseti metrech, a u podrobných map i to, zda jsou zakresleny pomocné vrstevnice. Bez tohoto údaje se počítání výšky neobejde.