5 pravidel proti uklouznutí, která rozhodují o bezpečí doma

Z Mazovia


Pozor na záměnu s jiným označením. Někteří výrobci uvádějí takzvaný součinitel tření, kde vyšší číslo znamená větší bezpečnost. In the event you loved this post and you would want to receive details with regards to více informací najdete zde generously visit the web-page. Jiné dlaždice mají označení A, B, C podle jiné normy. Vždy se ptejte na konkrétní hodnotu pro daný výrobek a nespokojte se s obecným tvrzením, že dlažba je protiskluzná. Bez uvedeného stupně je takové tvrzení bezcenné.

Vrzání dřevěné podlahy ve starém domě není jen otravný zvuk. Je to zpráva o stavu konstrukce, https://m1bar.org/user/HwaIsaachsen375/ kterou je potřeba umět přečíst. Každé prkno, které se ozve při kroku, má svou historii a většinou i konkrétní příčinu. Nejde o náhodu ani o „stáří domu", jak se často říká. Vrzání vzniká pohybem materiálu, a ten má vždy důvod.

Pokud se vrzání ozývá jen v jednom místě a podlaha je jinak pevná, stačí často jen zpevnit spoj a přitáhnout prkno k trámu. U rozsáhlejšího vrzání je lepší počítat s tím, že bude potřeba podlahu částečně rozebrat. Než se do toho pustíte, udělejte si přesný plán, označte si prkna a fošny a pořiďte si dostatečné množství nových spojovacích prvků. Práce se starou podlahou chce trpělivost, ale odměnou je ticho, které vydrží roky.

Studená voda, ne horká – a rozhodně ne saponát na nádob

Co vrzání prozradí o stavu podloží a spojů Nejčastější příčinou je uvolněný spoj mezi prknem a nosným trámem. Dřevo vlivem vlhkosti mění objem, hřebíky nebo vruty se časem povolí a prkno se začne viklá. Vrzání pak vzniká třením dřeva o dřevo nebo o kovový spoj. Druhou častou příčinou je nerovnoměrné podloží. Pokud trámy sedí na kamenných nebo cihlových pilířích, které se sesedají, podlaha se prohýbá a prkna se o sebe opírají. Třetí možností je vyschlý dřevěný klín nebo podložka, která vypadla.
U vinylových a laminátových podlah s ochrannou vrstvou platí, že méně je více. Vytírání jednou týdně při běžném provozu bohatě stačí, ve vlhčím prostředí nebo v domácnosti s malými dětmi a zvířaty lze přidat jeden další cyklus. Vždy používejte prostředek určený přímo pro daný typ povrchu. Univerzální saponáty s vysokým pH nebo s rozpouštědly postupně narušují ochranné filmy a podlaha pak ztrácí lesk a odolnost.

Nakonec platí, že laminát není viněta ani dlažba. Zvládne běžný provoz, občasné rozlití i vlhčení vzduchu v zimě. Nezvládne ale vodu, která zůstane ležet, a už vůbec ne vodu, která proteče spárou opakovaně. Když se naučíte vodu odstranit do hodiny a jednou za čas zkontrolovat spáry u stěn, vydrží podlaha roky bez plísně i bez nadzvednutých spojů.

Při lití používejte zubovou stěrku nebo váleček s hroty. Váleček s hroty – takzvaný odvzdušňovací – se přejíždí po čerstvé stěrce a mechanicky vytahuje bublinky na povrch. Pracujte byt v paneláku pruzích, mírně se překrývejte a netlačte zbytečně silně. Další častou chybou je lití z výšky: čím výše držíte nádobu, tím více vzduchu se do směsi dostane. Nalévejte nízko a pomalu, ideálně do jednoho místa a nechte stěrku roztéct.

Nejprve zjistěte, kdy a kde se zvuk objevuje. Jiné je vrzání uprostřed místnosti, jiné u stěny nebo u prahu. Projděte podlahu pomalu, našlapujte na různá místa a zapisujte si, která prkna se ozvou. Pomůže i to, když požádáte někoho druhého, aby po podlaze chodil, zatímco vy klečíte a posloucháte u podlahy. Rozdíl mezi vrzáním jednoho prkna a celé skupiny hodně napoví.

Když bublinky přesto vzniknou, neřešte je po zaschnutí broušením – je to pracné a prašné. Lepší je zasáhnout včas. Menší bublinky se dají rozrušit hrotovým válečkem ještě byt v paneláku tekutém stavu. Větší krátery se obvykle objeví tam, kde chybí penetrace; řešením je je po zaschnutí vyplnit tenkou vrstvou stejné stěrky a znovu přetáhnout. Pokud se bublinky objevují opakovaně, hledejte chybu v míchání a v podkladu, ne v samotném materiálu.

Praktický postup při nákupu je jednoduchý. Nejprve určete, do jaké místnosti dlažbu potřebujete a zda tam bude trvale mokro. Potom si vyžádejte technický list a najděte v něm stupeň R. Porovnejte ho s tabulkou doporučení. Nakonec si dlaždici prohlédněte naživo, protože hrubší povrch se hůř čistí. Čím vyšší stupeň, tím více se v prohlubních drží nečistoty a tím častěji je potřeba podlaha mýt kartáčem.

Podklad rozhoduje víc než samotná stěrka Druhý zdroj bublinek je podklad. Pokud je savý, porézní nebo prašný, vzduch z něj uniká do čerstvé stěrky a vytváří typické krátery s tenkou blankou. Řešením je penetrace – kvalitní hloubkový penetrační nátěr, který póry uzavře a zároveň zajistí přilnavost. Penetraci nanášejte ve dvou vrstvách, mezi nimi dodržte doporučenou dobu schnutí. Na betonu, potěru nebo staré dlažbě se bez penetrace neobejdete. U hladkých, neporézních podkladů naopak penetrace nemusí být potřeba, ale vždy ověřte, zda stěrka k danému materiálu přilne.