5 kroků, jak zazimovat kurník bez ztrát na slepicích

Základem je orientace. Funkcionalisté navrhovali dům podle světových stran. Hlavní obytné místnosti mířily na jih nebo jihozápad, ložnice na východ, kuchyně a služební prostory na sever. Pokud při rekonstrukci přesunete kuchyň na jih a obývací pokoj na sever, získáte tmavý salón a přehřátou kuchyň. Před jak zařídit malou kuchyniýmkoli bouráním příček si nakreslete, kudy osvětlení v obýváku zimě prochází slunce a v létě kam dopadá odpolední žár. Teprve pak rozhodujte.

Kurník potřebuje přes den přímé slunce, ale ne celodenní pečení. Ideální je místo, kde ráno svítí slunce a odpoledne přichází částečný stín, zejména v letních měsících. Jižní až jihovýchodní orientace vstupu podporuje přirozené vysychání podestýlky a snižuje výskyt roztočů. Naopak celodenní stín vede k vlhku a plísním, celodenní přímé světlo zase k přehřívání vnitřního prostoru, který slepice špatně snášejí. Zároveň je třeba sledovat směr převládajícího větru. Kurník by neměl stát v průvanu, ale ani v bezvětří, kde se drží vzduch a pachy. Větrolam z živého plotu nebo oplocení dokáže vyřešit obojí.

Než poprvé zatopíte, prohlédněte i těsnění u kouřovodu a komínovou přípojku. Uvolněný spoj poznáte podle sazí na zdi nebo podle zápachu v místnosti. První zatopení dělejte menší dávkou dřeva a nechte kamna rozehřát postupně. Prudký oheň po létě zatíží studený materiál a může popraskat sklo i litinové díly. Kdo si na tyhle tři věci — sklo, těsnění a vzduch — udělá čas, bude topit klidněji, s menší spotřebou a bez kouře v obýváku.

Zazimování kurníku nezačíná tím, že přidáte topení, ale tím, že odstraníte vlhko a průvan. Slepice snášejí chlad lépe než mokro. Mokré peří ztrácí izolační schopnost a pták se podchladí i při teplotě kolem nuly. Proto je první krok stejný jako u izolace domu: nejdřív těsnění, pak teprve zateplení.

Hnojte střídmě. Bylinky v květináči mají málo půdy, takže živiny rychle docházejí. Každé dva týdny přidejte do zálivky tekuté hnojivo pro bylinky, ale v poloviční dávce. Přehnojení vede k bujnému listu bez chuti a k solím byt v paneláku substrátu. Pokud listy žloutnou od špiček, spálili jste kořeny – propláchněte půdu čistou vodou a hnojit přestaňte na měsíc. substrát obměňujte každý rok na jaře, jinak se utuží a ztratí strukturu.

Nejčastější chybou je přeplnění prostoru. Lidé chtějí do koutku vtěsnat knihovnu, křeslo, stolek i obrazy, a výsledkem je skladiště. Vyberte jednu činnost — čtení — a té podřiďte vše ostatní. Další častou chybou je ignorování proudění vzduchu. Uzavřený koutek bez větrání začne po čase zapáchat a vlhnout. Pokud nelze instalovat okno, nechte alespoň mezeru pod dveřmi nebo mřížku v příčce. Zásuvky a kabely veďte v lištách po zdi, nikdy volně po podlaze, kde o ně zakopnete.

Podzimní topná sezona začíná dřív, než se objeví první ranní mlha. Kamna, která celé léto stála, mají vyschlá těsnění, zanesené sklo a často i ucpaný přívod vzduchu. Nejde jen o estetiku — netěsná kamna znamenají vyšší spotřebu dřeva, horší tah a v krajním případě i kouř v místnosti. Kontrola zabere jedno odpoledne a vyplatí se udělat ji dřív, než začnete topit naplno.

Přívod vzduchu bývá na podzim zanedbaný nejčastěji. Šoupátka a klapky se zanesou prachem a popelem, takže se zdá, že kamna nemají tah. Vyčistěte celou cestu vzduchu, včetně mřížek a případného přívodu zvenčí. Zkontrolujte, zda klapka skutečně mění průřez — někdy se páčka ohne nebo vypadne táhlo. Zkoušejte to za studena, ať se nespálíte. Kamna s ucpaným přívodem sice hoří, ale dřevo nedokonale spalují, tvoří víc dehtu a komín se rychleji zanáší.

Těsnění a vzduch rozhodují o tahu Těsnění dvířek a popelníku je místo, kde se ztrácí nejvíc výkonu. Zkuste takzvaný papírový test: vložte proužek papíru mezi dvířka a tělo kamen, zavřete a zatáhněte. Pokud papír vyklouzne bez odporu, těsnění netěsní. Vyměňte ho jako celek, ne po kusech — slepené konce se časem odlepí a vznikne falešný vzduch. Těsnicí šňůra se lepí do drážky, ale především se musí správně stlačit. Příliš tlustá šňůra dvířka nedovře, příliš tenká netěsní. Staré lepidlo vždy nejdřív odstraňte, jinak nová vrstva nedrží.

Sklo je první, čeho si každý všimne. Zašlé saze odstraníte nejlépe ještě za studena. Použijte hadr a prostředek na bázi popela nebo jemného abraziva, rozhodně ne kovovou škrabku. Kdo nožem, udělá mikroskopické rýhy a ty se při každém dalším topení zanesou hlouběji. U starších kamen se sklo může jevit matné i po vyčištění — to už není nečistota, ale vypálená vrstva. Pokud je sklo prasklé, vyměňte ho ještě před sezonou. Prasklina se teplem roztáhne a může vypadnout i s rámem.