4 věci, které velký obklad v malé koupelně zkomplikuje

Při výběru dlažby se lidé často soustředí na barvu, formát a cenu. Jenže čísla a písmena na obalu rozhodují o tom, jestli dlažba bude bezpečná přesně tam, kam ji položíte. Pokud je přehlédnete, můžete mít doma kluzkou podlahu i v koupelně nebo na terase, kde to bude opravdu znát.

Dalsi casti je napojeni na stenu. Pokud je vana umistena v rohu, postupujte stejne na obou stranach. Spary mezi obkladem a stenou resi stejny princip: pruzny profil a pruzná hmota. Rohy obkladu nikdy nedotahujte napevno k sobe, vzdy nechte 2 mm rezervu. Tato rezerva se pozdeji vyplni pruznou hmotou. Pokud se spoji obkladu na vanu zanedbate, voda zatéka za obklad a zpusobi plisen nebo odpadnuti cele rady. Proto je lepsi stravit vice casu peclivym napojenim nez později opravovat.

Spárovací hmota po čase ztrácí schopnost přijímat vodu a špína se začne usazovat v povrchu. Prvním signálem je, že voda po nalití na spáru zůstane stát v kapce a nevsákne se během několika sekund. U zdravé spáry se voda vsákne téměř okamžitě. Pokud kapka drží i po minutě, povrch je nasycený a nepropustný.

Nejdůležitější je kód, který vypadá třeba takto: R10, R11 nebo A/B/C. Písmeno R označuje součinitel tření podle normy ČSN EN 16165. Čím vyšší číslo, tím větší odpor proti uklouznutí. Hodnota R9 je vhodná do suchého interiéru, R10 zvládne mírně vlhké prostory, R11 už obstojí v kuchyni nebo v koupelně. R12 a R13 patří na schody, do dílen nebo na místa, kde se často myje podlaha. Pro venkovní terasy a vchody hledejte alespoň R11, lépe R12.

Velký formát v malé koupelně funguje, když si předem spočítáte osu, srovnáte podklad a zvolíte vhodný způsob řezání. Když některý z těchto kroků vynecháte, výsledek bude vypadat hůř než levné malé dlaždice.

Druhým signálem je změna barvy. Spáry, které dříve byly světle šedé, začnou tmavnout nebo dostávají nazelenalý nádech. To není jen špína – je to známka toho, že se v povrchu vytvořil film zbytků mycích prostředků a vodního kamene. Tento film blokuje póry a zabraňuje absorpci.

Typická chyba je koupit lesklou dlažbu do koupelny jen podle vzhledu. Lesk sám o sobě neznamená kluzkost, rozhoduje mikrotextura povrchu. U stejného dekoru může být matná varianta s R10 a lesklá s R9. Vždy se ptejte na konkrétní hodnotu, ne na dojem. Další častá chyba je spoléhat na to, že dlažba je "protiskluzná", protože je zdrsněná. Zdrsnění pomáhá, ale bez uvedené třídy nevíte, jestli stačí na mokrý provoz.

V interiéru se dlažba s dekorem dřeva osvědčí především tam, kde je vlhko nebo kde je potřeba snadná údržba: koupelny, kuchyně, prádelny, chodby, prostory se psem nebo malými dětmi. Dřevo v těchto místnostech trpí, dlažba ne. Předpokladem je ale správná spára, správná velikost formátu a hlavně rektifikovaná hrana. Nerektifikovaná dlažba s výraznou fazetou vytvoří široké spáry, které dřevěný dojem spolehlivě zabijí — ať je dekor na povrchu jakkoli přesvědčivý.

Nezapomeňte, že protiskluznost se časem mění. Po čase se povrch zašpiní, zanesou se póry a kluzkost stoupne. Pravidelné čištění vhodným prostředkem bez vosku a oleje pomůže hodnoty udržet. Pokud dlažbu čistíte agresivní chemií, můžete mikrotexturu poškodit a protiskluznost zhoršit. Proto se vždy řiďte pokyny výrobce a u mokrých prostor zvolte raději vyšší číslo, než potřebujete.

Nejvetsi chybou je pouziti klasicke spárovací hmoty nebo silikonu, ktery casem ztrati prilnavost. Silikon se casem odloupne, protoze vana se pohybuje jinak nez zed. Misto silikonu se dnes pouzivaji tesnici profily z mekceného PVC nebo polyetylenu. Ty se vkládaji do spary jeste pred spárováním. Profil se nesmi stlacit naplno, musi zustat videt jeho pruzná cast. Spáru pak uzavřete pruznou hmotou urcenou pro sanitární prostory, ktera je oznacena jako trvale pruzna. Nikdy nepouzijte akrylátový tmel, ten popraska.

Velkoformátový obklad v malé koupelně vypadá na fotkách dobře, protože méně spár působí čistěji a prostor opticky zvětší. Jenže v místnosti o rozloze několika metrů čtverečních narazíte na omezení, která u velkého formátu nečekáte. Nejde o estetiku, ale o geometrii, řezání a manipulaci.

Postup napojeni obkladu na vanu krok za krokem Prvni krok spociva v priprave podkladu. Zed pod obkladem musi byt vyrovnana a penetrovana. Na ni se lepi hydroizolacni stěrka, ktera musi presahovat az na horni hranu vany. Tento presah je klicovy: vytvari pruzne pero, ktere pohltí pohyby vany. Hydroizolaci nechte dokonale vytvrdnout, obvykle 24 hodin. Potom naneste lepidlo zubovou stěrkou a polozte prvni radu obkladu. Spodni hrana obkladu nesmi dosednout na vanu natvrdo. Mezi obkladem a vanou nechte sparu sirokou 2–3 mm. Do teto spary se vklada pruzný tesnici profil nebo se vyplni trvale pruznou hmotou, ktera zustane pruzná i po vytvrdnuti.